O knize: 2011 / "Někde v Bromptonu nebo Kensingtonu je nekonečně dlouhá ulice s vysokými a bohatými, ale většinou prázdnými domy, podobná uličce hrobky . Dokonce i schody vedoucí k temným předním dveřím se zdají strmé jako schody pyramid; nevyhnutelně vás napadne, zda má cenu klepat na dveře, když je otevře mumie. Ještě depresivnějším dojmem ale působí teleskopický rozsah šedých fasád a jejich neměnný sled. Tulák, který jde po ulici, začíná mít pocit, že se nikdy nedostane na křižovatku nebo dokonce na přerušení tohoto spořádaného řetězu. Existuje však jedna výjimka - velmi malá, ale unavený cestovatel je připraven ho přivítat téměř slastným výkřikem. Je to něco jako dvůr pro taxikáře mezi vysokými sídly, ve srovnání s ulicí jen vchod. Z milosti Páně se zde uhnízdí malinká pivnice nebo krčma pro čeledíny a kočí. V samotné jeho ošuntělosti a bezvýznamnosti je něco veselého, svobodného a energického. Na úpatí těchto šedých obrů to vypadá jako trpasličí obydlí s příjemně osvětlenými okny…»